Mat 14 | CzeCSP | STEP | V ten čas uslyšel tetrarcha Herodes pověst o Ježíšovi

Matthew 14

Jan Křtitel sťat

1 V ^{▼▼//Mk 6,14—29; L 9,7—9} ten čas uslyšel tetrarcha Herodes ^{▼▼[H. Antipas, jeden z mnoha synů Heroda Velikého (2,1p) a Malthaky. Po otcově smrti bylo království rozděleno mezi jeho čtyři syny (L 3,1): Antipas vládl od r. 4 př. Kr. do 39 po Kr. nad Galileou a Pereou.]; 3,19; 23,7—12; Mk 8,15; Sk 4,27; 13,1} pověst ^▼▼4,24 o Ježíšovi 2 a řekl svým sluhům: „To je Jan Křtitel. ^▼▼16,14 Vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.“ 3 Herodes se totiž zmocnil Jana, spoutal [ho] a uvrhl do vězení ^▼▼4,12 kvůli Herodiadě, ^{▼▼[vnučka H. Velikého. Nejdříve se vdala za svého strýce Filipa, který žil v Římě. Za pobytu ve vlasti ji Antipas přesvědčil, aby opustila manžela a vdala se za něj. Avšak manželství s ženou bratra v době, kdy on je naživu, bylo podle Mojžíšova zákona zakázáno (Lv 18,16; 20,21).]} ženě svého bratra Filipa, ^{▼▼[Herodes Filip I., který nevládl (nezaměnit s H. Filipem II.); syn H. Velkého a Mariamme, dcery velekněze Šimona]} 4 neboť Jan mu říkal: „Není ti dovoleno ji mít.“ 5 Herodes ho chtěl zabít, ale bál se lidu, ^{▼▼ř.: zástupu} protože ho pokládali za proroka. ^{▼▼11,7; 21,26} 6 ⌈Když však nastal den Herodových narozenin⌉, ^{▼▼var.: Když se však slavily Herodovy narozeniny; Gn 40,20} zatančila dcera ^{▼▼[podle J. Flavia se jmenovala Salome a byla v té době dívkou na vdávání. Později se vdala za svého prastrýce H. Filipa II. (16,13p), který vládl v Trachonitidě]} té Herodiady mezi hosty, a zalíbila se Herodovi, 7 takže jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá. ^{▼▼Est 5,3} 8 Ona pak, navedena svou matkou, ^{▼▼2Pa 22,2} řekla: „Dej mi zde na míse ^{▼▼[rovná dřevěná nádoba, na které se podávalo maso]} hlavu Jana Křtitele.“ 9 Král ^{▼▼[to byl Antipův populární (byť nepřesný) titul v Galileji i Římě]} se zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům poručil, aby [jí] byla dána; 10 dal ^{▼▼ř.: poslav … sťal} tedy Jana ve vězení stít. 11 Jeho hlavu přinesli na míse a dali ji té dívce a ta ji donesla své matce. 12 I přišli jeho učedníci, vzali tělo ^{▼▼var.: (jeho) mrtvolu … ji} a pohřbili je; ^{▼▼var.: ho} pak šli a oznámili to Ježíšovi.

Nasycení pěti tisíců

Jakmile ^{▼▼//Mk 6,32—44; L 9,10—17; J 6,1—13; srv. Mt 15,32—38} to Ježíš uslyšel, odplul odtamtud v lodi do ústraní na opuštěné ^{▼▼n.: pusté} místo; ale zástupy o tom uslyšely a vydaly se z měst pěšky za ním. 14 Když vystoupil, uviděl veliký zástup, ^{▼▼20,29; 26,47; Mk 5,21!; L 5,29!; J 6,2} byl nad nimi hluboce pohnut ^▼▼9,36p a uzdravil jejich nemocné. ^{▼▼Mk 6,5p} 15 A když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné ^{▼▼n.: pusté} a hodina již pokročila; propusť zástupy, ať odejdou do vesnic a nakoupí si jídlo. ^{▼▼ř.: pokrmy}“ 16 [Ježíš] jim řekl: „Nemusejí odejít; vy jim dejte najíst!“ 17 Oni mu řekli: „Nemáme zde než pět chlebů ^▼▼16,9 a dvě ryby.“ 18 On však řekl: „Přineste mi je sem!“ 19 A poručil zástupům, aby se rozložily na trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, ^{▼▼26,26; 1S 9,13} rozlámal chleby a dal je učedníkům a učedníci zástupům. 20 Všichni jedli a nasytili se. A sebrali dvanáct plných nůší zbylých úlomků. 21 Těch, kdo jedli, bylo asi pět tisíc mužů, kromě žen a dětí.

Ježíš jde po vodě

A ^{▼▼//Mk 6,45—51; J 6,15—21} Ježíš hned přinutil [své] učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli před ním na druhou stranu, než on propustí zástupy. 23 A když zástupy propustil, vystoupil na horu, ^{▼▼5,1; 15,29; 17,1} aby se o samotě pomodlil. Když nastal večer, byl tam sám. 24 Loď již byla ⌈od země vzdálena mnoho stadií ^{▼▼stadion -- řecko–řím. délková míra (přibližně 186 m); L 24,13; J 6,19; Zj 14,20; 21,16}⌉, ^{▼▼var.: uprostřed moře} zmítána ^{▼▼ř.: mučena} vlnami, protože vítr vál proti ní. 25 O čtvrté noční hlídce ^{▼▼dle řím. dělení na čtyři hlídky, ráno mezi třetí a šestou hodinou; 24,43; L 12,38; srv. 1S 11,11p!} šel ^{▼▼var.: vydal se} [Ježíš] k nim, kráčeje po moři. ^{▼▼srv. Jb 9,8; 38,16} 26 Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se a řekli: „To je přízrak!“ ^{▼▼L 24,37v} A strachem vykřikli. ^{▼▼1S 28,12} 27 [Ježíš] na ně hned promluvil: „Vzchopte se, ^{▼▼n.: Buďte dobré mysli; srv. 9,2p.22} já jsem to, nebojte se!“ ^{▼▼17,7; 28,5.10} 28 Petr mu odpověděl: „Pane, jsi–li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po ^{▼▼pl., množné číslo (plurál)}vodě!“ 29 On řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po ^{▼▼pl., množné číslo (plurál)}vodě a ^{▼▼var.: aby} přišel k Ježíšovi. 30 Ale když viděl [silný] vítr, dostal strach. ⌈Začal tonout⌉ ^{▼▼ř.: A počav se potápěti} a vykřikl: „Pane, zachraň ^▼▼8,25 mě!“ 31 Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, ^▼▼6,30p proč jsi zapochyboval?“ 32 A když vstoupili na loď, vítr přestal. ^▼▼8,26 33 Ti, kdo byli v lodi, se mu poklonili a řekli: „Opravdu ^▼▼27,54 jsi Boží Syn.“ ^▼▼4,3!

34 Přeplavili ^{▼▼//Mk 6,53—56; J 6,24} se a dorazili ^{▼▼ř.: přišli} k zemi u Genezaretu. ^{▼▼Mk 6,53; L 5,1†; [název úrodné, velmi obydlené planiny (cca 7×3 km) jižně od Kafarnaum]} 35 Jakmile ho muži z toho místa poznali, poslali zprávu do celého okolí. Přinesli ^{▼▼n.: přivedli} k němu všechny nemocné ^{▼▼ř.: zle se mající} 36 a prosili ho, aby se směli jen dotknout třásní ^▼▼9,20 jeho šatu; a všichni, kdo se dotkli, byli uzdraveni.